Drakiáda, jak má být. Vítr, sluníčko, hodně draků.

Rekordní počet startujících doprovázel letošní ročník drakiády ve Vísce. Padesát draků znamená, matematicky řečeno, 50 krát 2 pouštěči, to se rovná 100 aktivních účastníků. Připočteme-li k tomu desítky rodinných příslušníků plus pár návštěvníků, kteří přišli strávit příjemné sobotní odpoledne, není divu, že bylo hřiště plné. Úsměv vyvolal pohled do startovní listiny. Děcek tentokráte ubylo, asi je pouštění draků moc „netankuje“, vystřídaly je rodičové. To však pranic nevadilo, důležité je, že všichni přítomní si užili příjemné odpoledne. Sice sem tam i nějaká slzička ukápla, při marném pokusu dostat draka do výše, ale i to k soutěžnímu klání patří.

A komu to letos lítalo nejlépe? Dle porotců nejvýše vystoupal drak Gejša Petra Vodseďálka a Jakuba Šubrta, druhé místo si vytřepetal Méďa Béďa v držení Marka Havlíka se synem Honzou, bronzovou medaili si vylétal Šáša rodiny Modráčků. Hodnotil se i největší drak, ten patřil Kobře pánů Šoltových. Naopak, nejmenším drakem, který se statečně bil v jednotlivých kolech, byla Volavka Jakuba Juditky a Káti Juditkové. Loňskou pozici nejstaršího páru pouštěčů obhájil děda Mirek Malý s vnukem Filipem Kopřivou. Sympatický byl věk nejmladšího páru. Čtyři a pět roků mají Viola Káchová a Filip Melka. Nutné je i zdůraznit, že nejlépe létajíci drak – Gejša, byl vlastoruční výrobou. Klobouk dolů.

Rok plný očekávání a nadějí

První měsíc nového roku je pomalu za námi a je tedy nejvyšší čas se zamyslet nad tím, co od toho roku očekáváme. Ano, je to tak, z pohledu občanů Vísky to bude rok plný očekávání. Po hektickém loňsku, kdy si těžká technika a těžké náklady podávaly ruce na komunikaci přes obec (mixy s betonem do Andělky, tuny jílu na hráz, regulace řeky Smědé), kdy další tuny prachu jsme polykali, Víska bylo jedno staveniště, snad nastane doba určitého, i když jen částečného, uvolnění a uklidnění. Výstavba hráze by měla finišovat, čekají nás snad už jen kosmetické závěrečné úpravy.